myšlenky - IV. útržek

13. února 2017 v 22:39 | poutník |  Útržky myšlenek
Představme si člověka. Tento člověk je poměrně sečtělý, mimo jiné má také rozsáhlé teoretické znalosti stromů. Prochází se po městě, nebo lesem a v tom narazí na větší plochu zarostlou pouze břízami. Vzpomene si, že o břízách četl v jedné z knih o tom, jak do míst, kde rostou, přinášejí lehkost a hned na to se i on sám při pohledu na ně cítil lehčeji. A to je problém, ke kterému bych se rád vyjádřil.

Tato myšlenka a její důsledek totiž vůbec nepatří zmiňovanému jedinci. Získal ji skrze knihu z mysli někoho jiného a měl to štěstí, že v jeho mysli se usadila natolik viditelně, aby ji při takovéto příležitosti mohl spatřit. On sám vlastně vůbec nezískal zmíněný vjem, pouze si zkušenost, kterou někdo jiný zapsal do knihy, promítnul na své okolí a z této neexistující (respektive existující, ale pouze v mysli jedince) skutečnosti čerpal svůj prožitek. Takové je riziko pouhého přebírání cizích myšlenek a nevytváření vlastních. Tím nechci říci, že bychom měli přestat číst a získávat tak myšlenky, které probíhali hlavami lidí po tisíce let. Když totiž nad myšlenkami v nějaké knize obsaženými budeme přemýšlet a pokoušet se je dále rozvádět, můžeme se s nimi ztotožnit a přivlastnit si je. Tak už nebudeme pouze reprodukovat to, co jiní řekli, ale v podstatě budeme dál předávat naše vlastní myšlenky. Velmi lehce tedy můžeme poznat člověka, který se nezamýšlí a nepřivlastňuje si, nýbrž pouze reprodukuje - ať už se ho zeptáme na jakýkoliv detail k jehož získání je nutné rozvedení získané myšlenky, nebude umět odpovědět. To, co nám takovýto reproduktor může říci je pouze stručné a krátké, jelikož není s myšlenkou ztotožněn a nemůže nám říci nic obsáhlého.

Je zde ještě jeden problém, který se rovněž týká problematičnosti teoretických znalostí a který je dle mého názoru dnes velmi aktuální. Když se učíme pouze z knih, a získané znalosti jsou sebezajímavější, nezapamatujeme si je nadlouho. Proč? Protože tyto znalosti doopravdy získáme až poté, co je aplikujeme na nás obklopující skutečnost. Není úplně od věci si představit, že myšlenka se dělí na dvě poloviny - jedna zůstává neustále v nás a jenom v nás může být aktivní, druhá musí přilnout k popisované skutečnosti a teprve poté se stane aktivní. Následně kdykoliv spatříme daný objekt, proces apod., se kterým jsme dokázali již propojit své čístě teoretické znalosti, obě poloviny myšlenky se spojí a my jsme rovněž prakticky schopni s danou skutečností pracovat. Z toho celkem jednoznačně vyplývá, že instituce jako je škola naprosto ve své současné podobě postrádá smysl, neboť získané myšlenky jsou jen z poloviny aktivní a tudíž se rychle ztratí mezi spoustou dalších myšlenek stejného typu, které se na nás neustále valí ze všech stran. Učení má smysl pouze ve chvíli, kdy se současně propojují teoretické a praktické znalosti.

Je samozřejmostí, že myšlenky, na které narazíme v knihách nebo při něčím výkladu, mají základ v realitě nás obklopující, ale abychom si tyto myšlenky přivlastnili, musíme odhalit skutečnost, ze které čerpal původce dané myšlenky a svým způsobem odhalit průběh vzniku myšlenky. Z toho plyne i poznatek, že myšlenky, které vytváříme my sami mají původ v okolní realitě, v nějaké konkrétní skutečnosti a je tudíž nepravděpodobné, že bychom je odsunuli natolik, abychom si na ně nedokázali vzpomenout. V tomto případě se nejprve stane aktivní ta polovina myšlenky, která přilnula k dané skutečnosti a až poté ta polovina, která působí přímo v nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama