Hudba

V kostech stromů

19. dubna 2017 v 12:16 | poutník
Rozhodl jsem se, že se vykašlu na všechny ozvěno-techtlemechtle, které jsem dříve rouboval na vše, co se dalo, za účelem vytvořit něco podivně transcendentního, a místo toho dám raději prostor přirozenějšímu zvuku. S výsledkem jsem rozhodně spokojenější.

I (electro)

2. ledna 2017 v 11:10 | poutník
Zatím nejnovější výtvor, pokus v oblasti electra (trochu pesimistického), všechny elektronické nesmysly vytvořeny skrze Mixcraft 7 Pro.

Podložený recitál III - Sníst rozum je vlastně dobrý nápad

2. ledna 2017 v 10:52 | poutník
Další demo demo inter pre-alpha 0.000001 verze.


sníst rozum je vlastně dobrý nápad
nechat pár zdivočelých siločar připoutat jazyk k patru
a postavit z něj kruhovité schody až do prázdného podkroví
z trosek vlastního vědomí vystavět zrcadlový sál
zabořit se v něm hlavou do hliněného sedimentu sloupovitě ztuhlý
a nohama utvořit čtverec pohlednice ze záhrobních síní zapomenutého léta
jímž oko majáku prozáří světem zmrzlé myšlenky

nechat se obrůst trávou a jen oči budou stínem promítat zlatý vavřínový věnec
který osvítí zbytky hlavy pod nánosem nelétavých včel
jež z květů budoucích přinášejí rachot kamenů v prázdné hlavě nebe
tahnoucí se za nimi jako oslí ocas páchnoucí všerůznými barvami
a pak se podpálit jako svíce až dlouhé roztahané jiskry roztřesených fotek
vylétnou vysoko do vzduchu hrozíce roztříštěním vitríny zamčených mraků
které by pak svým plynným skupenstvím podpořily nadcházející a neodvratný výbuch
a je to vlastně dobrý nápad nechat si roztrhat hlavu a pak jí novou poskládat z rozptýlených střepů
tak nějak všelijak
a podivovat se nad výsledným produktem ve vzoru abstraktních maleb klasiků
nebo filosofických myšlenek Francise Bacona

je to vcelku dobrý nápad sníst svůj vlastní rozum a nechat ho splynout se žaludečními stěnami

Podložený recitál II - Zima

2. ledna 2017 v 10:44 | poutník
První demo demo verze Zimy, nahráváno ještě v improvizovaných podmínkách na mobil s ne příliš dobrou schopností nahrávat.


studené ruce
studené nohy
ohýbají se s tělem k zemi
a nahoru k nebi
člověk tu roste jako strom
kosti ohnuty v prapodivných úhlech
spadané vlasy jsou zbarveny do oranžova
a kořeny vratké a shnilé

až v zimě napadne sníh
v té bělobě z něj zbude jen pokřivený stín
ale brzy jej přijdou setnout lidorubci
a vezmou to hezky odspoda
podívaj se mu na kořínek
a pak si z něj postaví dům ve hvězdách
které do něj vyvrtají díry jako vystřelené kulky
sníh napadá na hlavy jeho obyvatel
a ti se ráno probudí se šedivými vlasy a vousy
a strhnou své obydlí
zmizí a už se nevrátí

a tak kosti trčí ze země ještě v prapodivnějších úhlech
pomalu přikrývány sněhem
a až ten roztaje
nezbude tu už nic
 
 

Reklama